Téma rytí

Totiž tvrdit, že kune-kune na 100% neryje, je lež. Nechceme novým majitelům ,,věšet bulíky na nos" a tak toto téma trochu rozebereme.

Prasata mají vrozenou vlastnost rýt. Získávají tím na podzim a na jaře chybějící potravu jako myši, žížaly, různé larvy a kořínky. Tím, že jsme si je domestikovali, jsme tuhle vrozenou vlastnost potlačili. U plemene kune kune se to povedlo skoro, uvádím záměrně, skoro na 100%. Co to tedy znamená? Bude mi rýt zahradu , nebo nebude? Tohle záleží na mnoha faktorech:
1- jeho samotná chuť rýt - jak moc má ty žížalky rád.
2- zda se to naučí od jiného prasete. Bohužel i takové případy jsou.
3- tvar rypáku. Má-li ho velmi nahoru, je pro něj rytí obtížné. Má-li ho rovný dlouhý, rýt může, ale nemusí. Musíme se na to dívat jako na komplex více faktorů. Jsou i chovatelé, jenž ty extrémně zahnuté rypáku nahoru vyřazují z chovu, protože to sebou přináší zhoršené dýchání a příjem potravy, vzpomeňme si např. na francouzského buldočka a jeho zdeformovanou lebku.
4- velikost pastvy - a tohle je dle mého jeden ze stěžejních faktorů. Čím menší prostor na jednoho jedince, tím větší pravděpodobnost rytí. My třeba máme 5 dospělých jedinců na 2000 m2 a na jaře a na podzim nám ryje 1 jedinec velmi, 1 trochu a zbytek vůbec. Kvůli těm dvěma jedincům musíme celému stádu na začátku podzimu, jakmile začnou rýt, omezit výběh na cca 200 m2, s tím že těch 200 m2 je zjara zcela bez trávy ušlapáno nebo rozryto a na zatravněnou plochu 1800 m2 je vypouštíme zhruba na Velikonoce, jakmile je tráva vyšší. Naopak těch 200 m2 jim znepřístupníme a až do léta necháváme zarůst. Když to dáme do čísel, tak to vychází že od 400 m2 plochy na 1 jedince máte riziko zhruba 30% že bude některý jedinec rýt. Tedy, čím větší plocha na pastvu na jedince, tím menší riziko rytí. ALE, ale ono to také vždy neplatí.

Uvedu vám tři příklady.

První s nejmenší plochou: známý chovatel z Německa, kde na 1 jedince připadá 100 m2 z celkového počtu 15ks se postupem času z jeho malého výběhu stala nenávratně udusaná mrtvá zem.
Druhý případ středně velký pozemek: zde jsem se setkala s chovatelkou v Německu, která mi vyprávěla, jak jí její stádo 6 jedinců na úplně nové pastvě o ploše cca 4000 m2 udělalo, i přes to že tam byla vzrostlá tráva, během 2 měsíců oraniště. Prostě tam byly ty myši a žížaly. Později pozemek trochu srovnala, ale stádo tam již nechala. Na další rok jí nezryli ani jeden jediný metr. Proč? No protože ty myši vyhnali a vše dobré již v roce předešlém sežrali. Od té doby - to už uběhly 3 sezóny - jí neryjí.
Poslední příklad s největší plochou: chovatelka z Čech, která má své čuníky na pastvě kde na 1 jedince připadá cca 2000 m2, ta neměla s rytím nikdy problém.
Proto jak říkám, nejdříve si propočítejte kolik čuníků vaše pastva uživí. A následně to už záleží jen od okolností jestli tam máte ty myši, žížaly, jestli má čuník dlouhý rypák, jestli ho to naučil brácha, jestli přes zimu mají dostatečný přísun živin atd..
Jak s tím tedy zatočit? Vyváženou a pestrou stravou. Když máte v zimě na veliké louce trávu, ještě neznamená, že ta tráva obsahuje potřebné živiny. Proto je důležité i v zimě občas hodit nějaké ty padavky jablka, nebo zbytky zeleniny, nebo trochu šrotu, tvaroh, vejce atd.. Prostě doplňovat potřebné živiny, jinak si to čuník vezme z darů země. A samozřejmě v případě menšího výběhu častým pozorováním a včasným zásahem, jako změna plochy nebo jim zařídit nějakou zábavu, zaměstnat hlavičku.

Proto nevěste hlavu, občas se prostě najde jedinec co trochu zlobí, ale vše se dá nějak rozumně vyřešit.